Tenhle smer me nejak nebral kdyz sme se o nem ucili ve skole,ale pak sme se tridou sli do veletrziho palce a pruvodkyne nam povidala o nakych tech obrazech a pak se ptala co tam vidime...nikdo nic jen jedina ja sem byla akcni a videla co tam je od ty doby me to tak trochu zajima,ale rozhodne nemam na to si zkusit rozklad jakyhokoliv predmetu 
Název malířského směru který založili P. Picasso a C. Braque kolem 1910 V Paříži, pochází od přezdívky, jíž kritik Louis Vauxcelles užil k odsouzení nových obrazů Braqueových; 1908 recenzi první Braqueovy výstavy v Kahnweilerově galerii poprvé použi1 slova "kubus" a následujícího roku hovořil opět v souvislosti s Braquem o "kubistických bizarnostech". Malíři záhy přijali jak tomu v moderním umění bývá - přezdívku jako programové heslo. Kubismus ve vlastním slova smyslu dělíme na dvě období: analytický kubismus (1910-12) a syntetický kubismus (1913-14); někdy se do kubismu zahrnuje i předcházející přípravné období, kdy Picasso s Braquem tvořili pod vlivem P. Cézanna a černošského sochařství (tzv. negerské období 1907-10). Důležité podněty pro vznik nového způsobu zobrazovaní přineslo "objevení" negerské skulptury kolem 1905 V Paříži uměleckou avantgardou (M. Vlaminck, A. Derain, H. Matisse) a souborná výstava Cézannova díla v Podzimním salónu 1907. Na jaře 1907 maluje Picasso slavný obraz Avignonské slečny, v jehož pravé části provádí po příkladu negerské skulptury deformaci tvaru a jeho redukci na rudimentální geometrické prvky. Téhož roku se setkávají Picasso s Braquem, aby v příštích letech spolupracovali při vyřešení stejných výtvarných problémů, k nimž oba zároveň dospěli nezávisle na sobě. Jejich oporou byl D. H. Kahnweiler, jenž na podzim 1907 otevřel svou galerii v Rue Vignon. Střediskem příští kubistické skupiny se stane pověstný Bateau-Lavoir, dům č. 13 v Rue Ravignan na Montmartru, kde žili od 1908 Picasso, J. Gris a M. Jacob v poměrech více než skromných a kam za nimi často docházeli jejich přátelé Apollinaire, A. Salmon, M. Raynal a G. a L. Steinovi. Analytický kubismus předcházejí krajiny, jež Picasso maloval v Rue des Bois (1908) a v Horta de Ebro (1909) a Braque v L'Estaque a v la Roche-Guyon (1909), zjednodušující předměty na elementární geometrické tvary, vylučující prostor, perspektivu lineární a vzdušnou a omezující kolorit na několik tónů hnědi a šedi.
1910 vzniká analytický kubismus; místo redukce tvaru na základní geometrické prvky nebo jeho deformace dochází k rozbití, rozložení předmětu na jeho části tím, že tyto části nazírané po sobě a z různých pohledů jsou na obraze zobrazeny najednou a vedle sebe v ploše. Mění se námět: krajiny nahradila zátiší s lahvemi, sklenicemi a ovocem, s kytarou nebo houslemi; kolorit zůstává stále potlačen, aby nerušil jediný cíl malířů, převést plastický volumen v dvojrozměrnou plochu obrazu. Od 1922 vnášejí do obrazu nové napětí mezi realitou a uměleckou fikcí předměty ze skutečnosti, vlepované části novin, látek, skla apod. V létě 1913 se na vytvoření syntetického kubismu podílel vedle Picassa a Braqua intenzivně i J. Gris; proti analytickému kubismu nejde o rozklad předmětu, ale jeho znovuvystavění z jednoduchých výtvarných prvků, linií, ploch a také barev. Předmět se stává zase souvislým znakem, ale neiluzivním; nejde o napodobování viděného, ale vytváření věci podle vlastních zákonů obrazové skladby; malířské výtvarné prvky přestaly záviset na vnějším světle a získaly autonomii. Malířství dospělo k bodu, kde přestává vázanost na svět jevů a tvůrčí imaginaci se otvírá volný prostor; V tomto bodě se kubismus dotkl hranice abstraktního umění, kterou však jeho zakladatelé, Picasso a Braque, nikdy nepřekročili. Zato mnozí přívrženci kubismu došli záhy k abstrakci (P. Mondrian, Section d'or atd.).
"Heroické" období kubismu ukončila první světová válka, i když se s jeho různými modifikacemi setkáváme až do dvacátých let. Kubismus silně působil na mnoho moderních umělců, ať se potom dali na nejrůznější směry; jím teprve byl ukončen vývojový cyklus, vycházející z renesančního iluzivně perspektivního pojetí obrazu, proti němuž vystupovalo moderní malířství od osmdesátých let 19. století. Kromě francouzské skupiny Section d'or ovlivnil kubismus Braqueův a Picassův směrodatně i českou skupinou Osmi. Z kubismu vyšli italští futuristé, z reakce na něj vznikli purismus, klasicismus, nová věčnost a nakonec i směr zdůrazňující psychický obsah umění, surrealismus.
1910 vzniká analytický kubismus; místo redukce tvaru na základní geometrické prvky nebo jeho deformace dochází k rozbití, rozložení předmětu na jeho části tím, že tyto části nazírané po sobě a z různých pohledů jsou na obraze zobrazeny najednou a vedle sebe v ploše. Mění se námět: krajiny nahradila zátiší s lahvemi, sklenicemi a ovocem, s kytarou nebo houslemi; kolorit zůstává stále potlačen, aby nerušil jediný cíl malířů, převést plastický volumen v dvojrozměrnou plochu obrazu. Od 1922 vnášejí do obrazu nové napětí mezi realitou a uměleckou fikcí předměty ze skutečnosti, vlepované části novin, látek, skla apod. V létě 1913 se na vytvoření syntetického kubismu podílel vedle Picassa a Braqua intenzivně i J. Gris; proti analytickému kubismu nejde o rozklad předmětu, ale jeho znovuvystavění z jednoduchých výtvarných prvků, linií, ploch a také barev. Předmět se stává zase souvislým znakem, ale neiluzivním; nejde o napodobování viděného, ale vytváření věci podle vlastních zákonů obrazové skladby; malířské výtvarné prvky přestaly záviset na vnějším světle a získaly autonomii. Malířství dospělo k bodu, kde přestává vázanost na svět jevů a tvůrčí imaginaci se otvírá volný prostor; V tomto bodě se kubismus dotkl hranice abstraktního umění, kterou však jeho zakladatelé, Picasso a Braque, nikdy nepřekročili. Zato mnozí přívrženci kubismu došli záhy k abstrakci (P. Mondrian, Section d'or atd.).
"Heroické" období kubismu ukončila první světová válka, i když se s jeho různými modifikacemi setkáváme až do dvacátých let. Kubismus silně působil na mnoho moderních umělců, ať se potom dali na nejrůznější směry; jím teprve byl ukončen vývojový cyklus, vycházející z renesančního iluzivně perspektivního pojetí obrazu, proti němuž vystupovalo moderní malířství od osmdesátých let 19. století. Kromě francouzské skupiny Section d'or ovlivnil kubismus Braqueův a Picassův směrodatně i českou skupinou Osmi. Z kubismu vyšli italští futuristé, z reakce na něj vznikli purismus, klasicismus, nová věčnost a nakonec i směr zdůrazňující psychický obsah umění, surrealismus.





